Děd Nevševěd na Blog.cz

V poslední době mně začíná připadat, že by neškodilo, kdybych si občas nějakou tu korunu k důchodu přivydělal. Že by měla média přece jen pravdu a ta inflace a reformy mně z krajíce ukusují? Jenže v mých létech by mě už nikdo nechtěl ani za vrátného. Tak co teď? Z těch "povídek" peníze nekoukají a na nějaký román už je pozdě. Sice jsem dostal od rodiny k Vánocům - no, jen z legrace - knihu Celie Brayfieldové Jak napsat bestseller, ale tam jsem se to právě dočetl. Ta její doporučovaná příprava, hledání pramenů, volby všeho druhu, rešerše, by mně zabrala zbytek života. Ani knihovnu nemám podle ní dostatečnou. Ze začátku jsem si myslel, že to je něco na způsob, když bledý pokašlávající pán v chatrném sáčku a s kručícím žaludkem sepisuje v nuzné nevytopené podkrovní světničce příručku Jak se stát milionářem, ale ne. Je to úspěšná spisovatelka bestsellerů.

Dostal jsem ale nápad. Když se na všech televizních stanicích věčně přehrávají takové spousty všelijakých telenovel a seriálů, tak to musí být žádané a nejspíš i nedostatkové zboží. A nejoblíbenější jsou prý venezuelské telenovely. Tak zkusím napsat nějakou venezuelskou. Třeba to ani nikdo nepozná. No musím si nejdřív načrtnout nějaký syžet.

Nad chudou vesničkou obklopenou venezuelským pralesem právě zapadá slunce.

Nad chudou vesničkou obklopenou venezuelským pralesem pluje bledý měsíc.

Jen v malé haciendičce dosud blikala olejová lampička, aby…

… osvětlovala kotlík, kde se vařil jakýsi lektvar z mnoha pralesních rostlin rozložených kolem. Okolo ohně se točí vnučka Conchita se svou babičkou.

Babička: "Conchitko, mé dny už jsou sečteny a tak je nejvyšší čas, abych tě naučila podle starého rodinného receptu vařit protijed na uštknutí hady los vlňos. Jistě je znáš. Dostali jméno podle svého zvláštního vlnivého pohybu. Ale jak by ne. Vždyť už jsi se mnou byla i u několika zásahů."

Conchita: "Ale, babičko, nestraš. Jistě se dočkáš pravnoučat. Doufám, že ten lektvar alespoň jednou využiju a někomu zachráním život."

V sousední, snad ještě nuznější haciendičce se neklidně převaluje v děravé hamace pohledný mladík Pedro, který je již dlouho sirotek.

Po uvaření lektvaru babička usíná a Conchita vklouzla pod rouškou noci do Pedrovy haciendičky. Následuje rozhovor, ze kterého vyplývá, že se ti dva již delší dobu milují dosud nevinnou láskou, ale bída je vyhání z rodné vesničky.

Závěr dialogu:

"Miluji tě, zlato"

"Miluji tě, zlato"

"Miluji tě, zlato"

"Miluji tě, zlato"

"Mám tě rád, ty moje pralesní květinko."

"Mám tě ráda, ty můj odvážný jaguáre."

"Mám tě rád, ty moje orchideo."

"Mám tě ráda, ty moje mrštná pumo."

Babička umírá. Conchita zůstává sama na světě, neb je už z dřívějška sirotek.

Chudá políčka manioku, několik alejí kokosovníků, plantážička banánovníků již stačí jen těžko vesničku uživit. Vyplývá to z rozhovoru před místním malým kostelíčkem na návsi po nedělní mši. Hlavní slovo má Pedro.

Conchita se rozhoduje pro práci přímo v Caracasu.

Pedro dostává výhodnou nabídku od strýce z Maracayi v jeho zahradnictví.

Dobrodružná společná cesta po řece tekoucí poblíž jejich vesničky, vplutí do Orinoka, plavba do Caracasu, kde se rozcházejí. Po cestě ohrožováni kajmany po poruše motoru, jedovatým hmyzem, jedovatými rostlinami atp.

Conchita sehnala v Caracasu práci jako myčka nádobí v proslulém kabaretu s exotickým názvem Na kře ledové.

Z Maracuyi ale přicházejí špatné zprávy. Pedro si myslel, že strýcova Estrelita je jeho dcera a že tedy vzhledem k incestu nepřichází jejich manželství v úvahu, ale ukázalo se, že Estrelita je jenom jeho schovanka. Strýc ho nutí do lásky k Estrelitě tím, že jim předá jako svatební dar výnosné zahradnictví.

Pedro váhá a těžko odolává.

Conchita proto také začíná tak trochu flirtovat. Nejdřív je to s místním kominíkem. Už je radostně rozechvělá v očekávání ztráty panenství, když si vzpomene na Panenku Marii a na to, jak by zašpinili peřiny a odmítne ho.

Další flirt je s listonošem. - starší název pro poštovního doručovatele. Po pochůzce se má krasavec listonoš zastavit v její komůrce. Tady se nabízí střídavý pohled kamery do brašny listonoše a na tvář Conchity. Postupně s ubývajícím obsahem brašny se mění její tvář od radostného očekávání až po výraz hrůzy, když si uvědomí, jak hluboko by klesla a nakonec komůrku zamkne.

Jednou při drhnutí obzvlášť připálené pánve vytryskne z rozbolavěného srdéčka Conchity písnička z její rodné vesničky.

Trochu to připomíná Ty lesovské stráně, ale to už taky skoro nikdo nepamatuje.

Postupně veškerý personál kuchyně a přilehlých prostor umlká včetně kanceláře mladého majitele kabaretu Carlose, který přibíhá a okamžitě angažuje Conchitu do večerního programu.

Conchita se velmi rychle stává caracaskou hvězdou. Přepychový byt, auto atp.

Nesvědomitému chovateli hadů ve vedlejším domě však utíká z terária jedovatý had a v noci se doplazí až do ložnice majitele kabaretu, který v budově i bydlí, a uštkne ho.

Dopoledne, když přichází Conchita na zkoušku, je již v ložnici lékařské konzilium, které si ale neví rady. Conchita puzena vnitřním hlasem se, když se to dozvěděla, rozbíhá do ložnice a na první pohled vidí - los vlňos.

Okamžitě organizuje výpravu helikoptérou do rodné vesničky, kde, jak doufá, se ještě na poličce nachází lahvička s protijedem, který uvařila s babičkou.

Helikoptéra přistává - vyděšení vesničané - a Conchita s Carlosovým otcem, který se chtěl bezpodmínečně zúčastnit záchranné akce, vráží do světničky. Ano, na poličce je dosud netknutá lahvička protijedu - ukazuje Conchita otci. Otec se rozbíhá, ale jeho rozechvělé ruce pouští lahvičku na zem a ona se rozbíjí.

Conchita okamžitě posílá vesničany do všech koutů pralesa, aby přinesli co nejdříve potřebné rostliny.

Konečně jsou všechny rostliny pohromadě a Conchita začíná horečně vařit. Střídání obrazů zhoršujícího se stavu Carlose s potížemi Conchity - hledání sirek apod. Konečně je lektvar hotov, helikoptéra odlétá mávajícím vesničanům, kteří byli bohatě odměněni.

Přílet na letiště v Caracasu, šílená jízda přeplaceným taxíkem, zácpa (dopravní). Příjezd domů a v posledním možném okamžiku se podaří vpravit do úst umírajícího protijed. Ten nezačíná ihned fungovat - napětí, ale posléze se začne Carlosův stav zlepšovat, po jedné hodině je jasné, že Carlos je zachráněn. Trocha rekonvalescence, úplné uzdravení.

Od té doby však mladý majitel kabaretu začíná pociťovat ke Conchitě, která odmítla jakoukoli odměnu za jeho uzdravení, nejen city zaměstnavatelské. Bohaté večeře v nejpřepychovějších podnicích ve dnech, kdy měl kabaret, který byl vlastně luxusním nočním podnikem, zavřeno - volný nebo sanitární den. Bohaté dárky z předních klenotnictví ve městě, které už Conchita neodmítá, protože myslí na zadní kolečka s Pedrem. Situace v Maracayi se už totiž vyjasnila. Ukázalo se, že Estrelita miluje jiného a strýc povolil. Slíbil ale Pedrovi menší podíl ze zisku i po jeho smrti v jeho zahradnictví.

Přichází ale nečekaná událost. Carlos žádá Conchitu o ruku. Conchita je tak překvapena. že si ani v první chvíli neuvědomí, že by měla okamžitě odmítnout.

V krátké době nato čte Carlos u snídaně Financial Times of Venezuela a v burzovní rubrice vidí, že jeho akcie ve společnosti Ananas and Bananas klesly na minimum a že je tím pádem úplný chudák, neboť podnik rekonstruuje na základě půjčky, za kterou ručil svými akciemi. Okamžitě spěchá za Conchitou, aby mu vrátila slovo, když je teď málem žebrák. Conchita se ale nechce ve své ušlechtilosti ukázat ve špatném světle. Odmítá a opět mu nic neříká o Petrovi, ačkoliv se každý večer modlí, aby ji z toho Panenka Maria vytáhla.

Krátce po tomto rozhovoru přibíhá Carlosův otec a radostně ukazuje Carlosovi Financial Times of Venezuela, kterými mu mává před nosem. Stala se neuvěřitelná věc. Carlos se o řádek překouknul a teď zjistil, že jeho akcie naopak šly prudce nahoru. Začíná se ale ukazovat, že v Carlosově lásce je velké procento vděčnosti za záchranu života a že ho neopustila jako chudého člověka. Začíná flirtovat s Esmeraldou, dcerou dalšího podnikatele v šoubyznysu v Caracasu, a ukazuje se, že toto spojení by bylo pro oba podniky velmi výhodné.

Conchita přistihuje Carlose s Esmeraldou in flagranti. Vinu na tom však cítí i Conchita svým vytrvalým odmítáním předmanželského sexu. Vrací mu hrdě prsten - že by Panenka Maria řešila věc takovým způsobem? - a dává tříměsíční výpověď.

Po uplynutí tří měsíců se Conchita vydává na cestu k domovu, když předtím uložila v bance ke svým penězům za vystupování peníze za prodej bytu, auta, darovaných i vlastních klenotů, takže je celkem bohatá dáma.

První část cesty domů vzala zkratkou přes prales s botanickou výpravou.

Nebezpečí pralesa, slušné i neslušné návrhy mladého botanika.

Další úsek cesty stopem po Orinoku. Zas možnost dalších vodních nebezpečí, piráti, pokus o znásilnění kapitánem jedné lodi. Konečně naráží na řeku, která ji dovede až k domovu. Malá motorová loď z blízké rybářské vesničky ji dováží téměř domů.

Vystoupí, ale chce si ještě přemáchnout šatečky a prádélko v řece, než se vydá na poslední kousek cesty. Dravé pirani jí však vyškubnou všechno z ruky a ona stojí na břehu, jak ji Pán Bůh stvořil.

Conchita však neztrácí duchapřítomnost. Z vodních a pobřežních rostlin si vytvoří slušivé bikinky, ale přesto čeká do noci a pod její rouškou vklouzne do své haciendičky.

To je divení a radosti vesničanů, když se ráno Conchita objeví na návsi ve svých skromných starých šatečkách.

Jen o den později po odchodu Conchity přijíždí do Caracasu Pedro a dovídá se neblahou zvěst o jejím odchodu.

Okamžitě se vydává po jejích stopách.

Různé obtíže, falešná zpráva o její smrti od odmítnutého kapitána atp.

Konečně se však i on objevuje v rodné vesničce. Na návsi před kostelíčkem si oba padnou do náruče. Nemusí si ani nic vysvětlovat. Vnitřní hlas lásky a jejich oči si všechno povědí.

V krátké době se slaví svatba, na kterou je pozvaná celá vesnička. Požehnal jim stařičký padre v místním skromném kostelíčku, a tak se jejich láska konečně dočkala i tělesného naplnění.

Pedro a Conchita se stávají požehnáním pro celou vesničku. Pedro naučil vesničany novým metodám v zemědělství, které pochytil v Maracayi a výnosy se prudce zvýšily. Conchita nachází pod babiččiným polštářem mnoho dalších receptů na přírodní léky. Zařizuje si laboratoř a začíná vyrábět dobře se prodávající léky včetně homeopatických.

Při sběru rostlin a pomocných pracech zaměstnává i několik vesničanů na částečný úvazek. Protože pro snazší výrobu byla potřebná elektřina, nakupují Conchita a Pedro naftový agregát, který slouží celé vesnici - slavnostní spuštění, elektrifikace obce.

To je radosti v celé vesničce, když se Conchitě a Pedrovi narodí synáček. Při křtu dostává jméno Pedro Junior.

Poslední záběry kamery na šťastnou rodinku. Conchita vkládá malého Pedříka (nebo Pedrouška?) do hamaky…

…Conchita pokládá malého Petříka na pestrobarevné pončo s lidovými ornamenty. Šťastně se na sebe dívají, dlouhý polibek.

KONEC

KONEC

Ještě jsem taky nevymyslel nějaký vkusný přitažlivý název. Zatím alespoň pracovní, jak se to dneska dělá. Co třeba

Láska kvete v každém pralese nebo

Ach, ta láska pralesná.

To ne. To spíš vypadá jako názvy pro přírodopisný film. Zatím teda pracovně

Láska s překážkami.

Tak já nevím. On to ještě asi žádný syžet není. Jen takový hrubý náčrt. Ještě ho musím doplnit, trochu upravit, vynechat ty moje poznámky. Hlavně musím taky napsat hodně dialogů. Jsou prý lidi, kteří je mají hrozně rádi a mají to autoru za zlé, když je nenachází.

Možná, že někdo najde v tom příběhu určitou stereotypii s jinými novelami a bude mít pravdu. Myslím si totiž, že trocha stereotypie nikoho nezabije.

Brzo teda začnu obcházet producenty a jsem si jist, že dostanu nějakou zálohu a telenovela se dočká definitivní podoby a i realizace.

Držím si palce.

Caracas 14. 8. 2008